Není tomu tak dávno, co začaly
východní meditační praktiky pronikat k nám na Západ. Dnes je u nás
meditace už poměrně populární kratochvílí, kterou provádějí nejenom
protagonisté buddhismu a různí volnomyšlenkáři, ale dokonce i manažeři na
vrcholových pozicích, kteří cítí potřebu nějakým způsobem se vymanit z
každodenního stresu a shonu. Pojďme se teď na meditaci podívat čistě
pragmaticky a ukažme si, jaké jsou její dopady na lidský organismus.
Asi jen málokdo by nesouhlasil s tím,
že každodenní provozování meditace nám přináší odpočinek a že chvíle strávené
v tichosti o samotě nám pomáhají zklidnit se, odstoupit od všedních
starostí a tak do určité míry odbourávat stres. Velmi pozoruhodné jsou ale
dopady meditace u osob, které jí praktikují pravidelně řadu let. Určité složky jejich osobnosti se díky
meditaci totiž citelně a trvale mění.
S překvapivým zjištěním přišel Paul
Ekman, muž který je předobrazem hlavního hrdiny seriálu Anatomie lži a který se
mimo jiné proslavil svým testem zjišťujícím míru empatie. Tento test je poměrně
prostý. Zkoumané osobě je promítnuta videonahrávka, ve které se postupně
střídají tváře s různými výrazy. Jedná se o výrazy zlosti, strachu,
znechucení, překvapení, smutku a radosti. Není náhoda, že se v testu
objevuje právě těchto šest emocí. Paul Ekman totiž zjistil, že právě tyto emoce
se dají rozpoznat a projevují se stejně u lidí na celém světě, nezávisle na
kultuře, ze které daný člověk pochází. V tomto testu je nejdříve zobrazena tvář
s neutrálním výrazem, pak je na třicetinu vteřiny promítnut obličej
s výrazem určité emoce, pak následuje neutrální výraz a tak pořád dokola.
Úkolem zkoumané osoby je určit jaká emoce byla v dané třicetině sekundy
k vidění. Právě schopnost dobře rozpoznat tyto emoce vypovídá o empatii
daného jedince.
Tohoto testu se kromě pěti tisíc
lidí účastnil také jeden praktikující buddhistický mnich a ještě další člověk
ze Západu, který je zběhlý v meditacích. Tito dva muži v testu dosáhli
mnohem lepších výsledků, než kdo jiný. Ekman k tomuto výsledku dodává: „
Vedli si lépe než policisté, advokáti, psychiatři, celníci nebo soudci a
předčili dokonce i agenty tajných služeb, kteří do té doby co do přesnosti
výsledků vedli. Jedním z přínosů jejich duchovní průpravy je podle všeho
vyšší vnímavost vůči jemným příznakům duševního stavu ostatních lidí.“
Další zajímavý test se týká toho, co
jsme všichni někdy zažili. Asi každý zná ty otravné emaily, ve kterých
sledujete poklidně předoucí koťátko, které je ve vteřině vystřídáno nějakým děsivým
obrazem a hrozivým řevem. Poté následuje pořádné leknutí s trhnutím a
případným zaklením. Test, o kterém mluvím je vlastně velmi podobný, je při něm
měřena intenzita fyziologické aktivace bezprostředně po velmi hlasitém zvuku. Jde
o maximální práh tolerance hluku u lidí, který je srovnatelný s výstřelem
v blízkosti ucha. Leknutí, které následuje, je jedním z našich
nejprimitivnějších reflexů. Během dvou desetin vteřiny se nám při něm stáhne
pět obličejových svalů. Tento reflex je řízen mozkovým kmenem, popularizátory
věd o mozku s oblibou nazývaným primitivním plazím mozkem. Důležité ale
je, že se tento reflex vymyká vědomé kontrole a nejde ovlivnit vůlí. Jeden od
druhého se lišíme v intenzitě úleku, jakou u nás tento podnět vyvolá. Jak
se ukázalo, čím více sebou při úleku trhneme, tím silněji budeme prožívat
negativní emoce, jako jsou strach zlost, smutek či odpor. Dá se tedy říct, že
tento test je určitým měřítkem naší emoční stability, konkrétně negativního
spektra emocí.
Tímto testem už prošli stovky lidí,
kteří se trhnutí a úlek snažili všemožnými způsoby omezit, úplně se to ale
nepodařilo nikomu, dokonce ani elitním střelcům z řad policie, kteří se
s podobnými výstřely setkávají denně. Tak tomu bylo do chvíle, než byl
test vyzkoušen na jednom Evropském buddhistickém mnichovi, který se meditacím
věnuje více než 30 let svého života. Tento mnich se při testu oddával meditacím,
a jak sám dodává: „V tomto stavu jsem se nesnažil trhnutí ovládnout…výbuch mi
však připadal slabší, jako bych ho slyšel v dálce.“ Výsledky měření
ukázali, že u mnicha sice došlo k několika slabým fyziologickým změnám,
byl ale prvním člověkem, kterému se v obličeji nepohnul žádný sval. Sám
Paul Ekman k tomuto výsledku říká, že netuší, jaké anatomické předpoklady
umožnili mnichovi reflex potlačit.
Pro běžného člověka asi nemá moc
velký význam, že pár jednotlivců dosáhlo díky pravidelné meditaci, takhle
výjimečných výsledků v několika testech. Co si z toho ale můžeme vzít
je vědomí, že kromě chvíle v tichosti o samotě nám meditace pomáhá
prohlubovat naši empatii a emoční stabilitu, což může mít nezanedbatelný vliv
na naši osobní spokojenost.
A jaké jsou Vaše
zkušenosti s meditací?
Literatura:
Goleman,
D.: Destruktivní emoce - Rozhovory vědců s Dalajlamou. Ikar, Praha 2004.
Ricard,
M.: Kniha o štěstí. Praha, Rybka Publishers 2008.
Žádné komentáře:
Okomentovat