Je jasné, že životní styl je věcí
značně individuální a řekl bych, že je prakticky nemožné najít dva lidi se
stylem úplně totožným. Snad jedině pokud by tito jedinci byli zcela
stejného smýšlení a jednání. Pakliže chci mluvit obecně o celém konceptu
dnešního životního stylu a věcmi s ním spjatými, asi jen těžko se ubráním
generalizaci, ve které budu chvílemi mluvit za celou společnost, což dělám ze
srdce nerad a předem se za toto omlouvám.
Pod pojmem životní styl si
představuji jakýsi denní režim každého jednotlivce se všemi jeho rituály a
sledem každodenních činností. Současně v tomto sousloví vidím obraz daleko
širší, obsahující vlastně cosi jako životní filozofii každého z nás.
Jedno je jisté, doba se změnila.
Naši dědové, ale i naši otcové uznávali velmi odlišné hodnoty a svým způsobem
žili v jiných světech. Podle toho co vím, se jednalo o světy
v mnohém pomalejší a střídmější. Na životním stylu mých prarodičů jsem si
všiml jedné zvláštnosti, která dnes není moc obvyklá – jejich den měl pevně
daný řád. Jsem si jistý, že kdybych se mého dědy zeptal, co to je duševní
hygiena, nebyl by mi schopný odpovědět, myslím ale, že stejně cizí by mu byl
například pojem deprese. Možná že lidé minulých generací nějak intuitivně
tušili, co je jejich tělo spolu s duší schopno zvládnout. Můžeme
spekulovat, jestli to má něco společného s větším propojením
s přírodou, nebo třeba tím, že lidé byli ve větší míře věřící.
Právě
pro naši společnost typické zanedbávání či potlačování duševního života je
podle Thomase Moora (Moore, 1997) jedním z hlavních neduhů dnešního životního
stylu. Tento autor přichází s termínem péče o duši, která je podle něho
často opomíjeným psychohygienickým prvkem. Deprese nebo úzkosti jsou podle
Moora jen způsoby, jakými nám dává naše duše najevo, že je zanedbávána. Jak
tedy o svou duši pečovat? V první řadě bychom jí měli více naslouchat,
nebát se být občas neproduktivní a tuto neproduktivní činnost se naučit
prožívat bez výčitek. Každý má nějaký svůj rituál nebo činnost, která zdánlivě
nemá valný praktický význam, může jít například o večerní procházku, vystřihování
novinových článků, hru na hudební nástroj, sledování západu slunce nebo třeba
šití či pletení. Tyto činnosti jsou určitou potravou pro duši a bez nich bychom
se dlouhodobě neobešli. Jde při nich spíše o to se zastavit a dopřát své duši
trochu odpočinku.
Psycholog
Barry Schwartz (Schwartz, 2005) zase tvrdí, že nevyváženost životního stylu
dnešních lidí a z ní vycházející psychická vulnerabilita je způsobena
převážně obrovskou možností volby a s tím související stabilní nespokojeností
či strachem z toho, že jsme se špatně rozhodli. Vezměme si za příklad
jenom hloupý nákup v nejbližším supermarketu. Druhů jogurtů je v regálu
víc než máme prstů na všech končetinách. Jeden je levnější, druhý dražší,
třetí víc značkový, čtvrtý víc ovocný, a další třeba dietní… Jednomu
z toho jde hlava kolem, a to jde jen o hloupé jogurty. Co ale taková
závažnější rozhodnutí? Západní společnost vychází z předpokladu, že větší
svoboda v rozhodování a v možnostech nám přinese větší spokojenost a
blahobyt. Jak se ale podle Schwartze ukazuje, zřejmě tomu tak není. Když máme
dnes totiž takovou volnost ve svém rozhodování, neexistuje pak prakticky žádná
výmluva pro neúspěch. Za všecko si můžu najednou sám, protože jsem si to
vybral.
Člověk
by dnes nejradši stihl a vyzkoušel vše a nejlépe naráz. To samozřejmě není
možné, takže se pak hroutíme a v tom lepším případě se zastavíme až v
čekárně u psychologa. Díky všem nabídkám a možnostem tu najednou máme
typicky novodobý problém - hospodaření s časem. Určitého paradoxu při
využívání času si všiml už Erich Fromm, který napsal:
„Jsme společností notoricky nešťastných
lidí: osamělých, úzkostných, deprimovaných, destruktivních, závislých – lidí,
kteří jsou rádi, když se jim podaří zabít čas, který se tak tvrdě snaží
ušetřit.“
(Fromm,
2001)
Myslím,
že v dnešním světě jsou na nás kladeny nelehké nároky, a proto bychom se
měli naučit pečovat o svou duši. Nebát se žít bez spěchu, protože ať budeme
spěchat sebevíc, nikdy nestihneme všechno, co bychom si přáli.
Literatura:
Fromm, E. Mít, nebo být. Praha: Aurora, 2001. ISBN 80-7299-036-5.
Moore, T. Kniha o duši. Praha:
Portál, 1997. ISBN 80-7178-126-6.
Schwartz, B. [on-line] The
Paradox of Choice.
TEDGlobal, červenec 2005. Dostupné na
<http://www.ted.com/talks/lang/cs/barry_schwartz_on_the_paradox_of_choice.html>.
Žádné komentáře:
Okomentovat